01.jpg

Zajímavosti

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

4. ledna ráno se startovalo a my jsme opustili Dakar. Přiletěli jsme na malé letiště v senegalské Tambacoundě, kde byl cíl první etapy. Času bylo dost, tak jsme využili možností jedné z posledních vcelku kulturních sprch, v hliněném domečku a samozřejmě jen studenou, sluncem mírně ohřátou vodou. Za mírný poplatek místním... Nabízeli i vyprání oblečení, ale měli jsme „patron" dost a použité jsme, stejně jako všichni ostatní, vyhazovali. K nadšení domorodého obyvatelstva... Pro vysvětlení, patrony byly roličky z trička, trenek a ponožek...

Ono to bylo celkem nutné, protože čím víc jsme postupovali do hloubi černého kontinentu, tím míň bylo možností se umýt. A tak byl člověk vděčný nejen za „čerstvé" prádlo, ale i za sprchu „kýblovku", když byla alespoň obden, nebo jednou za tři dny... To člověk vyfasoval plechový kýbl vody z cisterny, zalezl do slaměné ohrádky, umyl si hlavu, pak tělo a nohy a za mírný úplatek dostal i druhý kýbl na důkladnější opláchnutí... Taková bývala Afrika... Drsná a krásná. Mysleli jsme si, podobně jako většina účastníků, že první etapa bude spíš jako rozcvička, na zahřátí se... Ale opak byl pravdou. Začaly vedra, hodně se prášilo a i bloudilo. Do cíle etapy se jako první přiřítil fenomenální Stéphane Peterhansel se svojí modrou dvouválcovou litrovou Yamahou. Celá početný tým KTM nechal daleko za sebou. Bylo hlášeno i několik pádů a havárií. Naštěstí všichni naši účastníci dorazili v pořádku do Tambacoundy... Ivoš se Standou zabloudili, ztratili kolem 40 minut, ale nic se neděje, do cíle daleko.

Druhá etapa byla ještě těžší a náročnější než ta první. Tovární jezdci KTM Fabrizio Meoni a Richard Sainct si zlomili oba ruku a nepokračují... Další favorit Heinz Kinigadner spadl dvakrát. Večer už nikomu moc do řeči nebylo. Na brífinku vystoupili na pódium Hubert Auriol jako ředitel závodu a Patrick Zaniroli jako ředitel tratě a přečetli oficiální zprávu: „Francouzský motocyklista Jean Pierre Leduc havaroval na 247, 8 km dnešní etapy Rallye Dakar na velmi nebezpečném místě avizovaném v roadbooku. Jeho balizu spustil v 15:10 řidič kamionu číslo 431 Francouz Lurquin a současně spustil i svoji balizu. To umožnilo záchrannému vrtulníku lokalizovat místo nehody a přiletěl v 15:30. Lékaři už bohužel nemohli pomoci a jezdce prohlásili na místě za mrtvého. Bylo mu 45 let, ženatý, dvě děti a účastnil se svého prvního Dakaru". Po minutě ticha následovaly důležité informace o třetí etapě a popřání dobré noci. Někdo si sedl a dlouhé minuty přemýšlel... Někdo si zapálil cigaretu a šel se projít... Někdo si šel dát víno, nebo kořalku... Všech se taková zpráva dotkne. Ale jede se dál. Dakar pokračuje. To není jako tady, kdy se stane malér a už se všechno ruší... Všichni šli pracovat na svých strojích, najíst se, spát...

Ráno už s rozedněním bivak hučel jako v úle. Motorkáři se chystali do další etapy, ostatní se trousili k snídani. Protřel jsem oči a koukám, naši kluci v civilu a že jsme skončili. Nic jsem nechápal, tak mě řekli, že jim přes noc z motorek ukradli balizy, neboli nouzové radiomajáky a bez nic se nedá jet... Hlavou mě proběhly všechny ty přípravy, ty spousty peněz, co to všechno stálo, že nám spousta lidí fandí a drží pěsti a že je taky dost lidí, které jen tak nemůžeme zklamat. Nařídil jsem klukům okamžitě se převléknout do „závodnického", nachystat rychle motorky a Radku jsem poslal na dispečink sehnat balizy. Jenže, letadlo s balizama a náhradním vybavením už odletělo. Ale dobrá duše Dakaru, Anne Marie Gerandi si vzpomněla, že na dispečinku je Meoniho baliza, který ve druhé etapě havaroval a zlomil si ruku. Tak nám ji dala, Auriol nám řekl, že máme jen jednu, druhá bude večer, tak kluci pojedou spolu a budou se hlídat. Problém byl vyřešen a náš tým mohl pokračovat. Kluci zdárně dojeli do cíle, dostali jsme druhou balizu a pokračovali jsme v maratónu.

Ve třetí etapě měl strašnou smůlu náš kamarád Norbert Schilcher. Havaroval, praskl mu na zádech camel-bag, všechna voda mu vytekla, ale jel dál. Mě další pád a zlomil si hrudní kost. Totálně vyčerpaný dojel do cíle etapy, zastavil u nás a my jsme se dívali do úplně nepřítomných očí. Pomalu slezl z motorky, sedl si na zem a koukal na nás jako na marťany. Najednou mě říká „kde to jsem?", tak jsem mu vysvětlil, že v Africe na Dakaru... Nic nechápal... Dali jsme mu dvě láhve vody, všechno vypil a usnul. Za hodinu se probudil, už byl naprosto při smyslech, ale nemohl dýchat a strašně ho bolel hrudník... Pomohli jsme mu vstát a odešel k doktorům. Za půl hodiny přišel, sedl si na bednu a začal pracovat na motocyklu. Zeptal jsem se ho, co mu je, tak mě vysvětlil, že má zlomenou hrudní kost, že mu to opíchali, dostal nějaké prášky, snad to přestane bolet... Usmál se a že doktoři mu radili skončit a odletět domů do Německa. Tak jim Norbert vysvětlil, že Dakar se nevzdává... On to opravdu nevzdal. Strašně trpěl, měl ještě několik pádů, ale dojel a dojel skvěle, na devátém místě. Také jeden z typických dakarských příběhů, o kterém se dlouho vyprávělo...

Další den skončil Heinz Kinigadner, bolestivě si zranil koleno. A svět obletěly dojemné zpomalené záběry s krásnou hudbou, jak obrovský chlap Kini sedí na břehu cesty, drží si koleno, po tvářích mu tečou slzy jako hrachy a malý černoušek klečí u něho a něžně ho objímá... Ty záběry jsem viděl mnohokrát a nikdy na ně nezapomenu. Nazval bych je jedním ze symbolu dávných afrických Dakarů... Ve stejné etapě skončil i Američan Dany Laport, vykloubil si rameno... V sedmé etapě skončila Tatra Vlastíka Buchtyára. Už před tím skončila „šestikolka" Bédi Sklepovského, která jela v soutěži jako rychlá asistence pro dva naše ostré kamiony. My jsme si před polovinou soutěže a dnem volna v Agadezu užili focení a jízdu po trati soutěže s francouzským fotografem a kamarádem Alainem Rosignolem. To byl také zážitek, který stál za to.

Každý večer jsme faxovali zprávy, pravidelně byli v telefonickém spojení s Honzou Čermákem. Ten všechno prožíval na dálku s námi. Vždycky nás na závěr rozhovoru pochválil a povzbudil a to dodalo spoustu další energie.

My jsme z Agaduzu přeletěli až do Kidali a tam jsme čekali na jezdce na konci 10. etapy. V té době panovala nesnesitelná vedra, každý den bylo v poledne přes 40 stupňů Celsia ve stínu. Musel se hlídat pitný režim. Cíl speciálu nebyl daleko od bivaku, tak jsme se se zásobami vody vydali do pouště... Přijeli motorkáři, přijeli i oba naši kluci, začala přijíždět i auta. Spousta jezdců nás znala a jak projížděli kolem nás, něco na nás ukazovali. Projel Reif s Hinem, za ním dlouho nic... To nebylo dobré... Přijel Sugawara s dalším Hinem a opět na nás něco ukazoval... Přijel Petit se třetím Hinem a také na nás něco ukazoval. Bylo jasné, že se něco stalo. Z bivaku za námi přijel Ivoš na své Suzuki a na dvakrát nás odvezl k letadlům. Hostitelsky se nás ujali Amíci, kteří lítají s Herkulesem. Pod tak velkým strojem je dostatek stínu, navíc měli pod křídlem improvizovanou sprchu v takovém igelitovém rukávu a hned nám ji nabídli. Radka nabídku s povděkem přijala, já jsem na to neměl ani pomyšlení.

Až po setmění přijel Francouz Raimondi s doprovodnou Tatrou týmu Toyota Castrol a řekl nám, že Karel stojí asi tak na 140. kilometru a opravují prasklou hřídel chladící turbíny. Když už přijely do bivaku i sběrné kamiony „balé", vypadalo to beznadějně... Samozřejmě jsme telefonovali s Brnem, Honza byl úplně v šoku a jestli se nedá něco vymyslet, pomoct... Když se najednou v dálce objevily světla, já jsem měl jakousi intuici, že je to Karel. Chci aby to byl Karel, to musí být Karel! Běžel jsem přes 300 metrů ke „stopce" a tam stála krásná bílá Tatra. Kluci byli venku, museli se trochu protáhnout. Stručně mě vysvětlili, co se stalo a že se Radkovi Stachurovi po šesti hodinách podařilo hřídel svařit a všechno zprovoznit... Radka už byla na brífinku a když jsem tam doběhl, tak právě brífink končil. Řekl jsem jí, že Karel dojel, ta to hned řekla Auriolovi a ten doslova vyskočil na to pódium, vzal mikrofon a zařval „Lopré arivé" a ozval se bouřlivý aplaus a výkřiky nadšení jak někde na fotbale... A tohle když člověk zažije, to běhá mráz po zádech... Jenže, to nadšení nebylo až tak na místě. S tou opravou se nedalo závodit. To bylo tak na návrat do Dakaru po silnicích. Večer nálada byla smutná, staří dakarští lvi měli slzy v očích... Tak se otevřelo šampaňské a mluvilo se o všem možném jen proto, aby se zadržely slzy, abychom kluky neviděli brečet... Chlapi přece nepláčou... Ráno jsme dohlédli na odjezd naší dvojice motorkářů a šli se rozloučit s tatrováky. A Karel si nás vzal bokem, objal nás, přitiskl k sobě a řekl „Pepíčku, Radko, hlavně se o ty dva pořádně postarejte, ať se jim nic nestane, ať neblbnou a v pořádku dojedou. A v Dakaru pak půjdeme spolu na pivo". A my jsme odešli a věděli jsme, že už není žádná Tatra a žádné CermAktivity, že jsme jedna velká parta bláznů, kteří mají svůj svět, svůj trochu jiný život. A také jsme věděli, že těch pět zbývajících etap bude pro nás čtyři, co jsme zbyli, hodně těžkých a že je musíme zvládnout... A zvládli jsme je!

Jedním ze smutných symbolů tohoto Dakaru se stal i Špatněl Jordi Arcarons, tovární jezdec KTM. Velký sympaťák, velmi milý člověk, tvrdý bojovník. Dakar se stal jeho prokletím. Kolikrát on byl druhý! Kolikrát byl na dosah vítězství! Nikdy na něho ale nedosáhl... V tomto Dakaru bojoval s fenomenálním Peterhanselem o vítězství. Měl na to! Byl jako jeho stín, dokázal s ním jet vyrovnanou partii, i když dlouhé rychlé úseky mnohem více seděly Peterhanselově dvouválcové Yamaze... V druhé polovině soutěže, v extrémně těžké a dlouhé etapě z Timbuktu do Némy to měl Jordi rozjeto na vítězství. Peterhansel zaostával, tady měl Jordi s obratnější KTM výhodu. V závěru etapy ho ale postihla osobní sportovní tragédie. V plné jízdě trefil velkého psa. Ten srážku nepřežil, Jordi po několika kotrmelcích zůstal chvíli v bezvědomí. Na místě byl v několika minutách vrtulník s lékařem. Ten naštěstí potvrdil, že Jordi je nezraněn, jen potlučen. Motorka ale utrpěla dost a lékař po krátkém bezvědomí Jordimu pokračování nepovolil a dopravil ho vrtulníkem do bivaku v cíli etapy. Radka s ním dlouhé desítky minut povídala, byl v pohodě. Vyprávěl dopodrobna, jak to měl rozjeté, jak chytil skvělý rytmus a tempo... Arcarons je silný chlap, drsňák, kovaný „Dakarák"... Ale u večeře to už nervy nevydržely a Jordi se sesypal... Seděl na zemi, plakal a pořád dokola opakoval „proč já, proč jenom já"... Ostatní jezdci, hlavně jeho krajané ho utěšovali, ale to zoufalství muselo být strašné... Zase mu vítězství uteklo mezi prsty... I takový byl Dakar... Jordi startoval ještě několikrát, ale už nikdy nebyl ve formě na vítězství. Po pár dalších ročnících pověsil helmu na hřebík. Potkali jsme se při MotoGP v Barceloně v roce 2005, nadšeně se k nám hlásil a i krátké povídání bylo velkým zážitkem.

Závěrečné etapy jsme zvládli v pohodě. V autech tovární tým Mitsubishi nenašel důstojnějšího soupeře. V motocyklech Peterhansel přišel o všechny soupeře, tovární tým KTM v podstatě přestal existovat. Naši kluci se drželi ve třetí desítce a bojovali o stupně vítězů ve své třídě. Po odstoupení všech tří vozů Tatra se v kamionech usadila na špici trojice továrních vozů Hino, Johann Peter Reif si jel pro suverénní vítězství, za ním Sugawara a Petit.

Když jsme přiletěli do Saint Louis, nevěřili jsme svým očím. Už z dálky na nás mávala obrovská postava Honzy Čermáka a s ním patronka našeho týmu Chantall Poullain! Nějakým zázrakem sehnali na T.S.O. dvě VIP letenky do cíle a okamžitě se vydali na cestu. Honza nás nadšením a samou radostí málem rozmačkal. Zkuste se objímat s rozdováděným a hodně dobře rostlým medvědem... Ale měl už pro nás připravená vychlazená pivíčka a to bylo něco... Rychle jsme dali sprchu, tady už byla celkem civilizace a seděli a vyprávěli o všem, co jsme zažili. V Dakaru už na nás čekal Karel Loprais, jeho dva bratři a Radek Stachura. A po naprosto úžasné, skvělé večeři se už začal plánovat další Dakar. Ale to je na další vyprávění...

Josef Vrátil

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
117
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3838162
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
418
1478
3903
27717
75031
3480813

Vaše IP: 54.242.250.208
Server : 2018-01-17 03:59:55

Back to Top