08.jpg

Zajímavosti

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

První velká šou byl závod ve zrychlení, taková novinka místo nějakého prologu, na hlavní třídě Granady. Navíc večer, za umělého osvětlení, trať lemovaly montované tribuny a ač se z nebe spouštěly proudy vody, divácký zájem byl obrovský. Druhý den ráno byl slavnostní start a první prolog, vše opět v dešti a prolog samozřejmě v hlubokém blátě. Po důkladné očistě se jezdci sjeli v přístavu a čekali na trajekt do Maroka. My jsme třetí den ráno dorazili na letiště, kde si nás rozdělili podle „funkcí" a novináři byli nasměrování k nádhernému bílému Herculesu C130 společnosti SafAir.

Naši kolegové ze všech koutů světa se tvářili kysele, neb armádní vysloužilec neměl okna, nám něco takového nevadilo, protože jsme žádné letecké zkušenosti a návyky neměli. Po hodině letu jsme přistáli na letišti Oujda v Maroku, vystoupili jsme na plochu, ovanul nás horký vzduch, nebe bez mráčku, pálilo slunce a my jsme věděli, že jsme konečně v Africe... Na letišti byl samozřejmě i bivak, tak jsme postavili stan a šli jsme na dojezd z etapy čekat na jezdce a pořídit nějaké fotky... Už jsme se těšili na Jirku, neviděli jsme ho třetí den a byli jsme zvědaví na zážitky. Jirka přijel, vyskočil z kabiny a typicky závodnicky lamentoval nad tím, jak se prášilo, jak bylo moc kamení, jak měli defekt, jak to či ono nějak nefunguje... Časem jsme pochopili, že takhle to prostě je, to je rituál... No a pak přišel na řadu velký hrnek kafé, bourbonová dezinfekce, cigáro a odpočinek...

Jirka byl úžasnou duší celého týmu. Dokázal držet náladu, dělat legraci, i když občas do smíchu nebylo... Přišel den, kdy jsme se o něho strašně báli... Byla to myslím že třetí nebo čtvrtá africká etapa, vojenské území Západní Sahary... Byli jsme v bivaku a najednou přišla zpráva, že nějaký kamion najel na minu a řidič kamionu na místě zemřel... To nebyla dobrá zpráva... Hned jsme na dispečinku pátrali po dalších informacích. A polil nás studený, ledový pot. Někdo nám řekl, že to byla Tatra, ne tovární bílá, ale ta barevná... Na druhém mezičase se objevil Láďa Fajtl, co jel s další Poldováckou Tatrou, pak i Velkoborský, třetí auto týmu Poldi Steel a Jirka nikde... Vzpomínám na to, jako kdyby to bylo včera, měl jsem sevřený žaludek a bylo mě docela zle... Najednou přišel Hubert Auriol a vyprávěl, že to byl Mercedes, rychlá asistence týmu Citroën... Já vím, každé neštěstí je hrozné, obzvláště na závodech to člověk citlivě vnímá, ale nám se ulevilo. Přece jen člověk kamaráda vnímá jinak než cizího „neznámého" jezdce... Jirka přijel jen pozdě, měl nějaké technické problémy a několikrát stál a opravoval...

Jirka Žák za volantem Tatry v poslední etapě Dakaru 96, která vedla kolem Růžového jezera.

Na jeden večer a vlastně i následující den toho večera asi nikdy nezapomenu. Radka i Jirka slaví v lednu narozeniny. A tak se domluvilo, že se to společně oslaví některý vhodný večer. Ta vhodná chvíle nastala v oáze Tichit. Úžasná oáza mezi obrovskými dunami, kde navíc speciál končil až na začátku bivaku, takže stačilo si udělat malou vycházku a bylo krásné focení. Poldováci zvládli etapu na výbornou, dojeli do cíle včas a tak se rozhodlo, že se udělá malá oslava. Nedaleko od bivaku/letiště bylo solné jezírko, kde se dalo osvěžit, vykoupat, celkem bez rizika... Sebrali jsme nějaké láhve vína, nějaký bourbon a jako velká tlupa jsme vyrazili na výlet k solnému jezírku. Já s Radkou, Jirkova posádka a Láďova posádka...

Nejprve jsme se vykoupali, pánové gentlemansky nechali dámu jako první a všichni se k jezírku otočili zády, jako že hlídají... Pak jsme se chvíli čochtali my ostatní a pak se sedělo na břehu, popíjelo, klábosilo o všem možném i nemožném... Až se všechno dopilo, vydali jsme se na zpáteční cestu do bivaku. Sotva jsme se zvedli, tak Jirka prohlásil v takové té správné euforické náladě, že oslavenkyni odnese do bivaku v náruči... Všichni jsme se začali smát, ale Jirka to myslel vážně. Ač vzrůstem spíše drobnější, vůbec se ničeho nezalekl, popadl Radku do náruče a vyrazil... My jsme zmlkli a kráčeli za ním. A říkali jsme si, že tohle je trochu drsné... Jirka totiž pochodoval bosý a vůbec nevnímal terén, hrdost a příjemné opojení mu to nedovolilo... Ale ten povrch na to vhodný nebyl... Taková ta snad sopečná vyvřelina, drť, drobné kamínky... Jirka pochodoval hrdinně s Radkou v náruči asi 200 metrů, pak ji postavil, konstatoval „seš moc těžká", zasmáli jsme se a pokračovali do bivaku... Ještě jsem šeptal Láďovi Fajtlovi, že bude mít Jirka pěkně odřené nohy, chodidla... Ten s úsměvem mávl rukou a konstatoval, že Jirka vydrží všechno...

Druhý den přijel z etapy prvně Láďa, zaparkovali a chvíli jsme seděli a povídali, co a jak ten den bylo. Záhy se přiřítil Jirka, zaparkoval, vyskočil z kamionu, sedl si k nám a začal zouvat boty. A pronesl úžasnou, historickou větu: „Musím se zout a odpočinout si, strašně mě od toho šlapání na pedály pálí chodidla... My jsme doslova vybuchli smíchy a Jirka na nás udiveně zíral... Večerní dobrodružství si moc nevybavoval a nevěřil nám... Ona ta únava a vyčerpání udělá své, až tolik se nepilo a pak je takový spánek velmi tvrdý a druhý den je člověk jako vyměněný. Díval se na Radku a nesměle řekl „vždyť bych Tě ani neunesl, jsem malej, drobnej, hubenej"... A my jsme se už úplně váleli smíchy a někdo pronesl památnou větu z Mrazíka „ten člověk musí mít ukrutnou sílu"... To byl prostě Jirka... Takových lidí se rodí málo...

Tenhle Dakar si Jirka navíc docela prodloužil. Velkoborský v závěru, už v Senegalu, utopil Tatru v bahně, po okna. A Jirka byl jediný v týmu, kdo plynně hovořil francouzsky a anglicky a tak organizoval celou záchranou akci, úspěšně. Samozřejmě s ním na tom pracovali i ostatní členové týmu a jen tahle akce by vydala na dlouhé vyprávění. Ale to by musel Jirka sám, jako účastník...

 

Zdroj: Vůně Benzínu Cz – Josef Vrátil

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
117
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3837898
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1230
2007
3237
27051
75031
3480147

Vaše IP: 54.90.217.44
Server : 2018-01-16 20:33:12

Back to Top