Dostávám poměrně hodně dotazů co si myslím o Dakaru jako takovém, jestli je zrovna tohle ještě vůbec "Dakar" atd. Myslel jsem, že to nechám být ale rozleželo se mi to a dovolím si zveřejnit můj pohled...

Asi víte, že se nějak Dakarem zabývám od roku 2006, kdy jsme na poslední chvíli dostali nabídku na výbavu motorky Martina Macka, se kterou v roce 2007 zajel 15. místo prakticky bez zájmu médií. Začal jsem o něm víc psát a postupně psal o dalších motorkářích na Dakaru až se z toho stal celkem velmi populární blog, který v dobách "před Facebookem" měl tisíce čtenářů a dokonce byl v roce 2010 uložen do Národní knihovny ČR jako reprezentativní vzorek. Později (2009) se začalo víc psát na facebookovém profilu (FB pages) a blog už byl postupně jen takové denní shrnutí a jeho význam už je čistě nostalgický. Momentálně má FB stránka necelých 10 tisíc fanoušků a během rallye dosah přes půl milionu oslovených uživatelů. Průměrně zveřejňuji během rallye kolem 60 hlavních příspěvků a 500-700 komentářů. Z pohledu publicisty se tedy dakarem zabývám intenzivně deset let, psal jsem pro několik českých týmů (včetně našeho vlastního novinářského týmu, který byl přihlášený na Dakar 2008) a o kategorii motocyklů mám snad docela přehled. Možná ne tak úzký jako závodníci ale na rozdíl od nich s určitým odstupem a nadhledem. Rovnou se přiznám, že moje nejoblíbenější motorkářská destinace je severní Afrika, projel jsem na motorce trasu ze Španělska do Senegalu po klasických trasách kudy se rallye jezdila, bivakoval jsem v poušti u Ataru, zažil stovky kilometrů dunových polí v Mauritánii a dojel k Růžovému jezeru v Senegalu... Pochopitelně sleduji jiné africké rallye, můj kolega a kamarád se pravidelně účastní jedné z nich jako ORG, další akce tam pořádáme... Prostě tuhle část planety máme rádi. Ale to neznamená, že nedokážu posuzovat Dakar s potřebným odstupem a hlavně realisticky, nikoliv tak, jak si to možná představujeme v našich snech...

První věc, kterou člověk neustále někde slyší nebo čte, je fakt, že Dakar je jen jeden a že je v Africe. To je pochopitelně pravda. Dakar (resp. Lac Rose) až na pár vyjímek býval vždy minimálně na trase rallye, která ho měla v názvu až do roku 2008. Protože jsem byl účastníkem toho nešťasného ročníku, tak si to moc dobře pamatuji - už proto, kolik peněz a času to každého z nás stálo. Dakar sám o sobě nijak atraktivní destinací není. Nejde provnávat s monumentálním podiem v Jižní Americe v roce 2009 a ani starty v Paříži, Lisabonu nebo Granadě porovnávat se startem v Buenos Aires. Mimochodem, rallye Paříž-Dakar se v Paříži startovala jen do roku 1995 (vyjímkou pak byl rok 2001) a všechny evropské etapy bývaly od poloviny devadesátých let víceméně "do počtu" a často jen "prology" proložené dlouhými přejezdy. Takže letošní "prolog" v Paraguayi s nuceným přejezdem z doků by se dal klidně přirovnat ke startům v různých evropských městech, odkud Rallye startovala, i když by klidně mohla startovat rovnou z Almérie nebo jiného přístavu na jihu Španělska. Ale to není tak podstatné. 

Hlavní je, že Rallye Dakar je obchodní značka. Není vůbec vázaná na město Dakar, které mimochodem nikdy oficiálně nemělo s rallye nic společného a cílem rallye nebýval ani Dakar ale Růžové jezero, které je od Dakaru asi 40km a nachází se u Sangalkamu. Takže ty místopisy nejsou až tak přesné a důležité. Ale já bych určitě neviděl jako problém Dakar, což je pro některé lidi ale nejdůležitější. Podstatnější je charakter závodu. Dakar vždy býval dálková etapová rallye a když pomineme mimořádné situace, tak se délka trati odvíjela od vzdálenosti startu a cíle, což je v případě Paříže minimálně 6000km i kdyby se jelo úplně po pobřeží. Takže jezdci jsou zvyklí na dlouhé spojovačky, není to nic nenormálního. Ale vlastní etapy v poušti (a tím nemyslím Maroko ale oblasti Mauritánie, Mali nebo Alžírska) spojovačky téměř nepotřebují, protože se etapa dá natáhnout téměř z bivaku do bivaku a stovky kilometrů speciálu v dunách není žádný problém. 

Číst dál...

Letošní ročník dakarské rallye je za námi. Posádka Big Shock Racing zajela dnes krásné 7. místo. V celkovém hodnocení dosáhla na 10. příčku! „Byly to dneska nervy. Neskutečné. Startovali jsme podle celkového umístění a celou dobu bojovali jak s MANem před námi, tak i s tím za námi,“ říká těsně po dojetí etapy Martin Macík a dodává, že emoce vřely ještě po projetí cílovou páskou. „Peter Versluis se s výsledkem nechtěl smířit a přijel si to s námi vyříkat. Nakonec musel zasáhnout i organizátor,“ popisuje nečekanou potyčku Macík.             

Pro Martina Macíka a jeho Big Shock Racing tým byl letošní závod jednoznačně úspěšný. V posledních čtyřech etapách se umístil v top 10. „Projevila se precizní příprava, kterou jsme věnovali autu, ale také sami sobě,“ hodnotí uplynulých 14 dní Macík. „Nezaznamenali jsme žádné závažné poruchy nebo zdravotní problémy. Všechno šlapalo, jak mělo,“ libuje si pilot žluté liazky.

Posádka Big Shock Racing ve složení pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a palubní mechanik Michal Mrkva, si jede akorát do Buenos Aires pro zasloužený potlesk při závěrečné ceremonii.

Číst dál...

Tým Tatra Buggyra Racing zdárně dokončil těžkou Rally Dakar a do Buenos Aires dorazily obě posádky ve složení Aleš Loprais, Jan Tománek, Jiří Stross a Martin Kolomý, René Kilian, David Kilian. Loprais si na své konto navíc připisuje status nejlepšího Čecha devětatřicátého ročníku slavné soutěže. 
 

Pro český tým to nebyla jednoduchá rallye. Přesto si Martin Kolomý dojel pro své druhé etapové vítězství, když vyhrál hned první den a historicky vedl soutěž. Nebýt tříminutové penalizace za překročení rychlosti na spojovacím úseku vrátil by se do čela i po třetí etapě. Aleš Loprais se do top 10 dostal celkem čtyřikrát a nebýt ztrát s výměnou servo pump, byl by před dnem volna v nejrychlejší osmičce. Ovšem na kdyby se ve sportu nehraje.

Číst dál...

11.1.2017 - 7:00

Dobré ráno všem fanouškům! Přes noc nám přišla konečně zpráva od Martina:
„Jediná cesta z Bolívie do Argentiny je zavalena společně s nějakou vesnicí, a protože to je jediná cesta, jsme tady uvězněni. Závodníky posílají skrz kopce přes 5.000 metrů vysokou horskou cestu. Spíme tady na silnici a brzo ráno jedeme, máme to 1.000 kilometrů přes kopce. Tím je středa zrušená a musíme se do čtvrtečního rána dostat do bivaku, nejpozději hodinu před startem. Ale nevím, co tam budeme bez doprovodu dělat, když to nestihnou. Beru si do Shreka stan, oblečení a zásoby až do konce závodu. Ještě že to je SUV!“

zdroj: Facebook

Strana 1 z 2

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
115
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3805011
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1178
2994
25027
38780
50441
3416845

Vaše IP: 54.227.127.109
Server : 2017-12-17 20:45:22

Back to Top