09.jpg

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

Navigátor Kalina bude na Dakaru „hostovat“ v Lopraisově tatře Návrat na místo činu. I tak by se dalo pojmenovat rozhodnutí Josefa Kaliny usednout v lednu při Rallye Dakar do kokpitu kamiónu Loprais Tatra Teamu.

Největší aktivní tuzemská postava dálkových soutěží při tom dál zůstává členem stáje KM Racing. Na prašných argentinských a chilských cestách však bude při navigování ambiciózního Aleše Lopraise přímým konkurentem svým současným týmovým kolegům sedících v kabině Liazu. Situace snad poněkud neobvyklá, ale naprosto reálná. Není bez zajímavosti, že o Kalinovo navigování měli zájem i piloti Czech Dakar Teamu Martin Kolomý a Marek Spáčil. Jejich nabídky ale přišly pozdě.

Jedenašedesátiletý Kalina, který díky svým „diplomatickým stykům“ s vedením dakarské soutěže platí za nejvlivnějšího Čecha v této oblasti, byl v osmdesátých letech u začátků české účasti na Rallye Paříž – Dakar. Proslavil se hlavně jako navigátor v tatrováckých posádkách Alešova strýce Karla Lopraise, s nímž čtyřikrát slavil vítězství. Letos v lednu získal se šéfem KM Racingu Martinem Macíkem další úspěch v podobě vynikajícího čtvrtého místa. Jenže v týmových plánech na blížící se 33. ročník pouštní rallye jeho jméno mezi soutěžícími nefigurovalo.

„Z mého hlediska je to velice jednoduché. Martin auto pronajal Vlastovi Vildmanovi a rozhodl se už nestartovat. Pro mě sice existovala jakási možnost, že bych jel v asistenčním kamiónu, ale to se mi moc nechtělo,“ začíná Kalina své vyprávění.

Nápad bláznivého dědka

Do této situace se mu ozval Milan Loprais, Karlův bratr a Alešův otec, který je dlouholetým manažerem frenštátské stáje. „Věděl o situaci v KM Racingu a navrhl mi, abych jel s Alešem. Souhlasil jsem až po vyjasnění situace okolo jejich slovenského navigátora Jaroslava Miškolciho, který nemůže na start kvůli soukromým a profesním problémům. Na to konto jsem před necelým měsícem zavolal Martinovi a zeptal se ho, jestli mi povolí hostování,“ pokračuje veterán maratónských soutěží.

„Vynadal mi do blbců a bláznivých dědků, ale „hostovačku“ mi povolil. Takže jedu s Alešem, ale na mém postavení vůči KM Racingu se nic nemění. Ještě do konce roku společně absolvujeme několik naplánovaných akcí ve prospěch stáje, dál pokračuji v psaní knihy o dějinách dakarské rallye pod pracovním názvem „Dlouhá křivolaká cesta“. Akorát jsme termín dokončení o rok odložili,“ povídá Kalina.

Při Rallye Dakar ovšem obvykle čilá komunikace s KM Racingem poněkud ochabne. V bivaku bude totiž jeho pole působnosti vyznačeno páskou pro Loprais Tatra Team. „Když dojedeme, vypotácím se z kabiny a budu rád, že jsem rád. Samozřejmě se přijdu za klukama podívat a poptat, co a jak, stejně jako jsem v posledních letech chodil přátelsky navštěvovat Lopraisovce. Když za mnou někdo přijde a řekne: "máme průser, který neumíme vyřešit, tak samozřejmě velice rád pomůžu,“ pokyvuje šedinami zdobenou hlavou.

Nemůže mrhat časem a léty

Jedním z motivů, proč chce být Kalina na začátku příštího roku přímým účastníkem nejproslulejšího motoristického dobrodružství je fakt, že nadcházející Dakar bude jeho jubilejní dvacátý, i když to mírně popírá. „Je mi celkem jedno, jestli to bude podvacáté či pokolikáté. Na druhou stranu ale mám závodění pod kůží. Jsem už starej a Dakar je jen jednou za rok. Co já vím, jestli se za dalších dvanáct měsíců vůbec nějaký další Dakar pojede, protože organizátoři nevědí kudy kam. Nemůžu mrhat časem a léty,“ má jasno.

V prodloužení kariéry mu po boku divoce jezdícího Aleše Lopraise nebrání ani zdravotní problémy. „Organismus musí závod vydržet, fyzicky držím celkem pohromadě a když se odpíchnu od letošního ročníku, který jsem přestál bez nějakých větších problémů, tak o sebe strach nemám. Aleš sice s autem docela dost mlátí, ale na druhou stranu je Tatra proti Liazu měkčí a pro posádku trochu milosrdnější. Už jsem si v kabině našteloval volnější posez, při kterém držím nárazy na nohou,“ vysvětluje Kalina.

Comeback k tatrovácké stáji, s níž zažil na Dakaru největší úspěchy, uskutečňuje po dlouhých šesti letech. „Po lidské stránce jsme se nikdy nerozešli. S Karlem Lopraisem udržujeme takový ten dědkovský kontakt podobný tomu, jako když se stýkají vysloužilci z vojny. Má z toho obrovskou legraci, že s nimi zase pojedu. Vím, že nejdu do neznáma, prostředí naopak dobře znám. Vím, jak se to celé chystá a odehrává, znám lopraisovský přístup k věci, psychiku a mentalitu. Prožil jsem s nimi dvacet let života,“ popisuje své zkušenosti s valašskými bardy.

Valašský penicilin je minulostí

„S Karlovým odchodem sice zmizely některé zvyky jako je „užívání“ valašského penicilinu. Také odešla stará garda a vystřídala je nová generace. Všechno jsem ale stačil zpovzdálí sledovat. Jediný, koho moc neznám je mechanik Milan Holáň, který bude sedět vedle mě kabině, ale mám na něj nesmírně pozitivní reference. Auto staví v podstatě sám, je to technický génius, ale prý úplně normální chlap,“ vypráví Kalina, který v ostré Tatře seděl se šestinásobným dakarským králem Karlem Lopraisem naposledy v roce 2005.

„O rok později vznikl smíšený tým, v němž jel Loprais s tatrou a Macík s liazem a já to celé nějak koordinoval. Z toho pak vlastně vznikla naše pozdější spolupráce s Martinem. V roce 2007 jsem sice nejel vůbec, protože jsem doma na Šumavě kolíbal vnoučata, další rok se z Lisabonu kvůli teroristům neodstartovalo a pak už následovaly dva jihoamerické ročníky,“ popisuje poslední roky své dakarské kariéry, do níž patři v barvách KM Racingu i účast v dalších slavných vytrvalostních soutěžích. „Objeli jsme spolu skoro celý svět,“ dodává.

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
117
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3840658
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
483
3463
9382
33196
75031
3486292

Vaše IP: 54.83.81.52
Server : 2018-01-19 06:54:37

Back to Top