09.jpg

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

Celý článek Ťuky ťuk. Tak jsme skončili v Ataru ve dni odpočinku. Ach ten sladký odpočinek. Dvanáct hodin spánku, hygiena a sluníčko příjemně vyhřívající znavená těla. Procházky v čistém oblečení, návštěvy spřátelených týmů, milé hovory o tom, jak jde život. Nezbývá než opakovat: Ha háá. Znáte letiště v Ataru? Zeptejte se Bedřicha Sklenovského, který tam strávil už pěkných pár dní. Kemp, bivak, tábor, nebo prostě to místo, které jsme si našli v okolí přistávací plochy má jedinou výhodu.

Celý den můžete pozorovat zblízka různé letouny při přistání, eventuelně při startu. To množství prachu rozptýleného do okolí každých 20 minut by netrumfnul ani Tunguský meteorit. Ale nevadí, že fouká. Stejně je vám teplo. Tak asi 38 ve stínu. Lidem to nedělá moc dobře, ale rozebraným součástkám přesného strojírenství to působí vysloveně trauma. A hygiena? Kýbl vody s rákosovou zástěnou za 10 Euro. Aspoň je teplá. Jó, kdepak Atar. Nejlepší místo k odpočinku!

Fotogalerie / Rozcestník jednotlivých galerií

Ale ještě tu zůstaneme. Další etapa druhé půlky závodu je totiž okruh a tak se zase vrátím na to útulné místo, jenomže po pěti stech kilometrech kdo ví kde. Okruhy mají pro pořadatele jedno neodolatelné kouzlo. Trasa se dá vytvořit se vší záludností a nehrozí, že by se snad závod zdržel. Kdo to neobjede má smůlu. Tak dál. Atar-Kifa 11.1. Ještě nikdy se to nejelo, ale terén si dovedeme představit. Je to poslední opravdu pouštní etapa a může se stát, že pokud se karty nerozdají do Ataru, tady to bude určitě. Troufám si to říct protože přicházejí lesy a ty nejsou pro kamiony vůbec vhodné. Kdo co najel v poušti, tady už nepustí, leda by to byl blázen. Rychlost se moc neliší a téměř se nedá předjíždět. Ale přeci! Etapa Kifa – Bamako je rychlá a strašně nebezpečná. Les ještě není tak hustý, spíš jenom křoví. A prach strašně klouže. Neudělat v tom chybu 600 km je nadlidský výkon. Netřeba dodávat, že orientace je více než mizerná. Prostě pořád stejné křoví. Náš starý, věrný přítel prach je všudypřítomný a v prostoru se drží pěkně nehybně.

Fotogalerie / Rozcestník jednotlivých galerií

Etapy 13. a 14. a 15.1. jsou písničkou na obehrané téma. Křoví, stromy, prach a na každém metru nebezpečí. Tady už se toho moc nezmění a divočit se nedoporučuje. Snad jedinou výjimkou ze stereotypu je úsek Bamako – Kayes, který se jede hned 13. ledna. Jednoduše řešeno: tropický prales. Tady už neplatí, že nevybraná zatáčka končí v mlází, které se nějak poddá. Baobab 4 metry v průměru se nepoddá. A jeho větve tlusté jako náš statný buk jsou zavěšeny proklatě nízko. Ta programová výroba šrotu ze závodních vozidel trvá pouhých 370 kilometrů. Nechce se ani mluvit o poslední etapě, takzvané „mávací“ kolem růžového jezera. Snad abych to nezakřiknul. Pokud se tak nestane a my budeme mávat, buďte ujištěni, že máváme i vám.

Josef Kalina

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
118
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3840990
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1668
3463
10567
34381
75031
3487477

Vaše IP: 54.82.29.141
Server : 2018-01-19 20:11:20

Back to Top