02.jpg

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

Celý článek Dakar.cz V roce 2002 to byla premiéra, letos repríza a 1. Ledna 2004 doufám tradice a ne derniéra. Ano, už potřetí se v závodním poli Dakaru bude pohybovat nevelké auto s českou novinářskou posádkou, aby to příznivci legendárního Dakaru měli takříkajíc z první ruky. Od roku 1996 jsem jedna z těch magorů, která vyměnila Vánoce – svátky klidu a pohody za Vánoce – svátky zmatků a fofru spojených s odjezdem na Dakar.

Fotogalerie / Rozcestník jednotlivých galerií

Nejprve jsem začátek Nového roku trávila nervózním a nekonečným čekáním na telefon a sestřihy z Eurosportu, před monitorem počítače se stránkami www.dakar.com. Mohla jsem si oddychnout, když tam naskočilo Ivošovo startovní číslo, že projel kontrolou či cílem. V roce 2000 už jsem mu odletěla naproti do cíle v Káhiře a od roku 2002 tam jezdím s ním. Je to prima, předstartovní horečka je větší, balím dvakrát tolik věcí, zařizuji hlídání dcery, psa a domečku. Potom se měsíc nevyspím v posteli, sním o koupelně a splachovadle, make-up vyměním ze desinfekční mastičky, odměnou je 10 000 km na sedadle spolujezdce, společnost mi dělají těžké čtyřbodové pásy, přilba, GPS, tripmaster a pár set stránek itinerářů a map. Večer protáhnu tělo s dvacetikilovým batohem plným foťáků, notebooků, satelitního telefonu a dalšími nesmysly procházkou po bivaku, směrem k press centru o průměrné délce čtyř kilometrů. Je to romantická vycházka mezi kamením za svitu čelovky. Po půlnoci slastně upadám do komatu ve stanu, který jsem postavila za prudkého větru. Jde to snadno, protože ho samozřejmě ráno (tak ve čtyři až pět) pečlivě balím. Ráno je kosa, v poledne horko jako na Sahaře. Mám neustále hlad a žízeň. Zkrátka je to – úžasné, fantastické, nepopsatelné. Je to zážitek i život sám, dobrodružství i poznání. Jsou to báječní lidé, atmosféra, vůně dálek, vábení pouště, rytmy Afriky. Je to Dakar a jsem ráda, že u toho můžu být. Kdo nezažil nepochopí.

Když jsme za tuhého mrazu a vydatného sněžení těsně po Vánocích 2001 opustili dceru, psa a chaloupku v Suzuki Samurai, obsah 1000, rok výroby 1986, směr Afrika, tušila jsem, že to bude největší dobrodružství mého života. Mýlila jsem se. Bylo to první velké dobrodružství. Samík, jak mu říkáme, se tvářil, že nás nedoveze ani na start do Arasu, zamrzal nám benzín v sání. Ivoš to vyřešil přehozením jakýchsi hadic a přes Německo jsme za příhodného větru a z kopce zhusta atakovali stodesetikilometrovou rychlost. Ve Španělsku nám pro změnu zamrzal úsměv na rtech, protože Samík vydával prapodivné zvuky. V Maroku stačilo potřít ložiska předních kol zázračnými kapkami Loctite a bylo to. Déšť a povodně na Sahaře, zapadnutí v písku po okna, mírně se potápějící trajekt přes řeku Senegal jsme si zpestřili šestihodinovým dopravním kolapsem v ulicích Dakaru těsně poté, co jsme jen tak tak ujeli přílivovým vlnám bouřícího Atlantiku. Rok poté nesněžilo ani moc nemrzlo, Samík II. byl o 60 cm delší, zcela nový s motorem 1,9 Diesel.

To že se nám lámaly držáky tlumičů řešil Ivoš s klidem Angličana, protože Samík jezdí i bez tlumičů, nehledě na to, že v bivaku vám Beďa Sklenovský zavaří všechno na věčné časy a nikdy jinak. Ztichlé auto, kterému přestane fungovat elektrika asi tisíckrát komplikovanější něž u toho starého už si vyžádalo nejprve cigárko, kávičku kvůli odhodlání otevřít kapotu. Odhalit uvolněný konektor u akumulátoru bylo potom dílem okamžiku. Že je na poušti vedro, poznáte podle teploty v kabině. Sauna to není, vzhledem k prachu spíš kotelna, jakmile se přidá podivný zápach doprovázený ohýbající se rafičkou teploměru chlazení, je na místě pustit si naplno topení a rázem jste na exkurzi v krematoriu. Auto se v měkkém písku záhy zastaví a vy časem zjistíte, že podhuštění na 0,6 ATM není nic platné, až dobrá rada Petra Hamerly, upus´t to ještě fous, tedy na 0,4 má za následek, že v tomtéž písku nepotřebujete ani řadit 4x4.

Noc v minovém poli nestojí za řeč. Nemáte naftu? Klid, vždycky se nějaká najde. Nic z toho vás nesmí rozhodit, protože vaším úkolem je fotit foťákem, který už měl být díky prachu dávno po smrti, telefonovat do rádia, kde milion posluchačů netuší, že asi metr vedle vás sedí lybijský voják s kalašnikovem nebo padesát domorodců. Možná, že proto Ivoš zběhl pro tentokrát opět mezi motorkáře a připravil mi tím šanci na další dobrodružství. Ať už to vymyslel jakkoli, pravdou, je že za volant se posadí Petr Jansa z ČR 1 Radiožurnál, je to jeho dakarská premiéra a já mohu jen doufat, že on se osvědčí jako řidič a pokud budou problémy, postaví se k nim s klidem Angličana jako Ivoš. O tom, že je dobrý zpravodaj není pochyb, navíc má snad dobrou navigátorku a smíří se s mojí funkcí velitele vozu. Jenom stan si bude stavět sám, u mne to má zamluvené „taťka“. Mimochodem to je asi jediné, co pro něj, kromě psychické podpory, budu moci udělat.

Prass car má totiž striktní zákaz jakékoli pomoci účastníkům, (může poskytnou pouze první pomoc.. a tu pevně doufám, Ivoš potřebovat nebude) a tak mu nepovezeme ani náhradní slipy. Teď možná někoho napadne, proč tam vlastně s press carem jezdíme. Na jedné straně je fenomén Dakaru, zkrátka chcete u toho být, vždyť jste jedni z těch co spojili svůj život s tím magickým slovem Dakar. Na straně druhé je to poměrně komplikovaná záležitost, v mnoha ohledech složitější, než start v některé ze závodních kategorií. Do závodu se může přihlásit každý, komu je přes osmnáct, má dost sponzorů a řidičák. Do kategorie press car vás vzít mohou ale nemusí. Tam je třeba se akreditovat a počet těchto aut je limitován. Musíte prokázat, že jste aktivní novináři se zaměřením na motorismus a to potvrzením médií, ale také originály článků na téma Dakar. Nahlásíte média pro které hodláte pracovat a zavážete se zaslat monitoring vašich reportáží. Samozřejmě, že se to dá různými cestičkami obejít, ale podruhé vás prostě neakreditují. Další starostí je auto. Musíte zvolit vhodný typ, žádný SUV, ale pravý off road.

Letos už by nás se starým Samíkem jet nenechali – auto nesmí být starší čtyř let. Musíte vůz upravit téměř jako závoďák a to se pečlivě kontroluje na přejímkách, hlavně co se stran bezpečnostní výbavy týče. Že to není levné je nasnadě a k tomu si připočítejte poplatky za akreditaci, bivaky, kauce, palivo, hotely, letenky atd. Dohromady je to slušná suma. Sponzorům nenabízíte sportovní výsledek, ale reklamu na autě a v médiích pro která pracujete. Je to reklama mnohdy efektivnější než např. logo na závodním autě či motorce, ale o to víc zavazující. Závodník nedojede, ale s tím se musí počítat. Press car ale dojet musí, vždyť máte smlouvu na vysílání, fotografické a psané reportáže v návaznosti na sponzorské odkazy. Pocit zodpovědnosti za úspěch akce je velmi svazující. První účast našeho press caru vymyslel Ivoš, mimo jiné proto, že pro zranění nemohl jet na motorce. Hlavní důvod však byl rapidně zvýšit aktuální informovanost z průběhu a sérii reportáží po dojezdu jaksi rozmáznout popularitu rallye na pár dalších měsíců.

Čím víc se o Dakaru bude psát a hovořit, tím snažší bude jednání se sponzory pro ty, kdo Dakar jezdí nebo chtějí jet. Po dva roky jsme vložili do tohoto projektu značné prostředky a obrovské úsilí. Pomohlo nám dost médií, nejvíce však ČR Radiožurnál, deník Právo, Autohit, Off Road 4x4, Axel Springer, ale také výrazně www.dakar.cz., přidalo se i pár kamarádů nejvíce snad Pavel Diviš s firmy TGS a potom Velkomeziříčské firmy Music Data, Construct, Content, Sanborm, ale i Shell či Bushman, Fulda a mnoho dalších, například s přípravou vozu.

Mysleli jsme, že našeho novinářského servisu využijí více čeští účastníci, ale nestalo se. Pouze jeden z hlavních partnerů Karla Lopraise – Česká pojišťovna navázala oficiální spolupráci pro ročník 2003 a stejně tomu je tak i pro rok 2004. Oceňujeme proto přístup nového týmu Off Road Centrum, který novinářský vůz zahrnul do svého projektu premiérové účasti, za to jsem se jim postarala o kompletní administrativu a komunikaci s pořadateli, která je velmi komplikovaná. Reportáže a fotky tohoto týmu už budou třešničkou na dortu. Profesionálové zkrátka vědí, že mediální výstup jde ruku v ruce s investicemi reklamních partnerů. Spoléhat na to, že vás někdo vyfotí, udělá rozhovor, nebo reportáž nelze, závodníků je moc, doby, kdy na Dakaru byly z Čech dva kamiony jsou pryč. Dobře zařízené to má Tomáš Tomeček, který si novináře a to velmi pracovitého – Míru Martince posadil přímo do kabiny.

Účast našeho press caru byla jednou ze zásadních věcí při Ivošově kontraktu s Gauloises. A to nejlepší nakonec. Naše novinářská posádka má jako hlavní partnery Import Volkswagen Group a ŠkoFin. VW jede s novými vozy a patří mezi horké favority. My pro tentokrát nový vůz nemáme, ale v dohodě se zmíněnými partnery jsou i další maratonské rallye a pokud bude spolupráce zdárně pokračovat, bude nám ctí náš vůz vyměnit.

Vy příznivci Dakru se tak z první ruky dozvíte jaký Dakar 2004 bude a proto si pečlivě vytiskněte a uložte na viditelné místo následující řádky: Vysílat budeme na vlnách Českého Rozhlasu 1 Radiožurnál a to každý den v časech: 13.45 – 14.00 v Motožurnálu 14.50 – 16.50 vstup do Radiožurnálu 19.30 – 20. 00 ve Sportžurnálu přečíst naše zážitky si budete moct každý den na internetových stránkách: www.dakar.cz, v denním tisku: deník Právo po návratu série reportáží v časopisech: Svět motorů Autohit Offroad 4x4 Magazím Rallye Mladý svět Svět motorek a dalších ….. Mi nezbývá než popřát všem účastníkům rallye Dakar 2004 hodně štěstí a vám našim posluchačům a čtenářům – ať se vám naše reportáže líbí, prostřednictvím nich se můžete alespoň na okamžik přesunout do „říše snů“. Tak nám držte palce….

Vierka Kaštanová

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
118
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3841004
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
1707
3463
10606
34420
75031
3487516

Vaše IP: 54.82.29.141
Server : 2018-01-19 20:21:45

Back to Top