02.jpg

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

Nejprve Vás to zaujme, záhy zjistíte, že to je vlastně váš sen, potom nadchne, chytí a nepustí. Jdete za tím. Čím víc se to blíží, jste nervóznější. Psychicky naruší a málem zruinuje. Konečně okusíte a je to fantastické. Pak to začne bolet a mnohdy nevíte jak a proč dál. Vtáhne vás to, pohltí. Něco i zklame. Změní. Ukáže co je vůle, hranice sil. Obrátí naruby, vyždíme a vyplivne. Je to vášeň i droga, chuť života i dotek temnoty. Je to Rallye Dakar.

Nebudu vám vyprávět, jak a proč jsem jednoho dne stál na startu a o pár týdnů později v cíli fenoménu zvaného Dakar. Dejme tomu, že jsem byl ve správný čas na správném místě, ale pravdou je, že jsem o tom snil. Měl jsem to štěstí absolvovat čtyřikrát tento závod na motocyklu a mezi tím vyzkoušet i párkrát podobné akce, například Rallye Paříž - Peking. Moje žena se mnou prožívala všechny mé starty, postupně stále intenzivněji, doslova a do písmene - nejdříve čekala doma, potom jela na start, poté i do cíle a před rokem už jsme oba byli součástí karavany rallye Dakar - v kategorii "press car", tedy novinářský vůz. O co jde? Auto máte terénní, skoro závodní, čísla na dveřích a často přilby na hlavách. Musíte dlouho a rychle jet, navigovat a potýkat se s nástrahami trasy, ale nezávodíte. Místo toho, telefonujete do rádia, fotíte, píšete a mailujete zkrátka jste u toho, protože to máte rádi. Dopadlo to dobře a tak jsme celý rok věnovali přípravě na letošní, již 25. ročník bláznivě dobrodružného závodu. Po Dakarské rallye zbyly v africkcých pouštích jen stopy v písku, pot i krev, pár vraků aut a roztrhaných pneumatik a pravda i mnoho kilometrů toaletního papíru. Rallye Dakar je monstrózní podnik. Výsledky jsou známy, vítězové slavní, fotky vyvolány, vzpomínky vryty. Následující řádky o tom, jak se žije na Dakaru budiž malým dárkem pro příznivce a fandy a - pokud Dakaru nefandíte - obraťte list.

Já vím, mnoho z vás zná "Paříž.Dakar", ale nejprve se z názvu začala vytrácet Paříž a letos podruhé v historii i Dakar, hlavní město Senegalu. Dakar je název, jméno, značka - dokonce registrovaná - nejtěžšího a nejdelšího motoristického podniku světa. Těch "nej" je samozřejmě víc, ale mnoho jich je v negativním slova smyslu, takže je nebudeme jmenovat. Dakar je ve světě nesmírně populární, protože v sobě spojuje sport, dobrodružství, cestování, resp. cestovatelství, špičkovou techniku - závodní i informační, ale je v něm něco navíc. Lidé tu jsou víc přátelé než soupeři, hvězdy mají podobné potíže jak ryzí amatéři, všichni jedí stejnou večeři, pod stanem je zima bývalému pilotu formule 1, stejně jako bezejmennému motorkáři, který celý rok sháněl peníze na startovné a v jedné barevné bundě závodí, opravuje, spí a ještě po závodě nastoupí do letadla. Slávu a vavříny berou slavní z bohatých týmů, ale na jedné lodi zvané Dakar zastaví u nepojízdného kolegy z řad amatérských nadšenců a nepředbíhají u fronty na snídani. Pokud pojedete Dakar například na motocyklu a budete mít krátkou potřebu, čiňte tak s palcem jedné ruky vztyčeným, aby jste nezdržovali Peterhansela či Lopraise bojující o sedmé vítězství.

Dakar je také poučný - ukáže vám Afriku s nepopsatelnou krásou a tvrdostí pouště, bídou krušného žití obyvatel. Uvědomíte si vymoženosti civilizace nad kterými se normálně nepozastavujete (postel, teplá voda, oblíbená hospůdka) a pozastavíte se na tím, jak civilizace likviduje Afriku (odpadky z plastu, množství aut ze kterých 99% místo na evropském vrakovišti skončilo a jezdí v Africe).

Závod začíná přejímkami - administrativními a technickými. Zde všichni nechají neskutečné peníze na startovné, palivo, trajekty, letenky, pronájem satelitní navigace a nouzového radiomajáku, včetně 2000 Eur jakési kauce. Z té si organizátoři strhnou jakékoli vícenáklady s vámi, když se ztratíte, porouchá se vám stroj a na sběrný kamion "balé" - koště, musí naložit motorkáře s motocyklem, posádku auta (bez auta), je to ovšem i záloha na cestu zinkovou rakví, v lepším případě v nafukovacím lehátku do nejbližší slušné nemocnice. V průběhu rallye mají pohotovost zejména na Kanárských ostrovech.

Na přejímkách a startu také laik nepozná přílišné rozdíly mezi startujícími - všichni jsou barevní, natěšení, odhodlaní, závodní stroje nablýskané a impozantní. Pozornější pozorovatel už si všimne, že ve stejném týmovém oblečení se pohybují desítky lidí, je tu několik kamionů se stejným logem značky či sponzorské firmy, který tým a posádka je favorit a kdo amatér. Nejsou tu outsideři - dojet do cíle je vítězství samo o sobě. Na startovní rampě se kamery věnují hvězdám, ale za ní už se potlesku davů dočkají všichni bez rozdílu. Při průjezdu Francií a Španělskem zažívají účastníci pocit jak cyklisté na Tour de France. Špalíry diváků jsou bez ohledu na počasí nekonečné a ovace povzbuzující, možná s troškou jakési závisti, vždyť kdo by se nechtěl vydat na dobrodružnou cestu.

Doopravdy Dakar začne až na africké půdě a všichni se těší na první bivak. Bivak je tábor, místo kde se kolona rallye večer zastaví a ráno pokračuje do další etapy. Bývá u letiště, protože bez letadel by se závod neobešel, letos jsme jich napočítali sedmnáct a k tomu čtrnáct vrtulníků. Bivak je město jediné noci, kuchyň musí připravit(skvělou) večeři pro 1500 lidí a když jsme u čísel - v prvním bivaku bylo 162 motocyklů, 203 závodních, asistenčních a novinářských aut, další desítky aut organizátorů, 51 kamionů závodních a 74 doprovodných. V bivaku je vybavená polní nemocnice, press centrum, hi-tech telekomunikační centrum včetně televizního studia, protože 130ti členný TV štáb vyrábí sestřihy pro satelitní kanály přímo na místě. Dvaceti členný tým se stará pouze o úklid v bivaku, po kterém pak zůstane jen čistá pláň.

Spí se ve stanech i pod širákem, ovšem musí se to umět, až do rána tu hučí desítky elektrocentrál a pořád se pracuje na závodních strojích. Ještě za tmy kolem páté z bivaku vyráží první doprovodné kamiony aby čekaly včas na své jezdce v dalším etapovém místě, zároveň s nimi motorkáři a zpravidla i my novináři v autech, potom závodní auta a kamiony.

První část etapy tvoří tzv. spojovačka na start rychlostní zkoušky, někdy pár, jindy pár set kilometrů za ranní zimy. Rychlostní zkouška - speciál mívá průměrně 500 kilometrů a zde se závodí, bojuje s časem a nástrahami trati. Cíl speciálu, další spojovačka, další porce kilometrů, další bivak.

Letošní Dakar z Marseille do Sharm el Sheik na Sinai trval 19 dní a měřil 8600 km. Náš novinářský Suzuki Samurai 1,9 D ujel rovných deset tisíc a bylo to krásné i když nijak snadné. Každý den jsme po sbalení stanu a rychlé snídani spěchali na vytipované místo na trase, kde jsme fotili závodní pole. V podvečer opět porce kilometrů, mnohdy obtížným terénem a po dojezdu práce až do půlnoci. Já údržbu auta a rozhovory s našimi jezdci, žena spěchala do press stanu kde stahovala fotky do nesmrtelného notebooku Acer, posílala maily a čistila foťáky. Ještě připomenu, že jsme čtyřikrát denně vysílali přes satelitní telefon do Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, také do ČR Brno a ČR Region Vysočina. Projeli jsme Tunis, Lybii, Egypt, zažily úspěchy našich jezdců, báli se o posádku Karla Lopraise, byli smutní třeba z havárie sympatického japonce Shinozuky, zdrceni ze smrti navigátora Bruna Carvy, strávili noc v minovém poli, zkrátka zážitku bylo tolik, že by se nevešly na stránky tohoto časopisu. Navázali jsme nová přátelství a utužili ta stará. Byli jsme a chceme být součástí této lodi bláznů a zvláštního, nádherného dobrodružství.

Víte kdy jsem doopravdy doma z Dakaru? Když si den po návratu u nás na náměstí ve Velkém Meziříčí zajdu k paní Buršíkové do trafiky pro odložené mlaďáky, do stejného kastlíčku mi je týden co týden schovává 38 let (tolik mi je).

Ivo Kaštan, Dakar.cz

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
118
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3842104
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
481
2041
13484
37298
75031
3490394

Vaše IP: 54.90.237.148
Server : 2018-01-21 03:46:53

Back to Top