03.jpg

Cross country rallye 2008

wvef.org
спасибо ivideosoft.com
Image Nyní jsme již v Číně a máme za sebou úspěšný přechod hranic (asi 6h byrokracie a kontrol všeho možného), RZ bez problémů na 11. místě, celkově jsme již na 10. Více v den volna, nyní se můžete začíst do toho co se do včerejška událo!

Ayaguz, 19. červen 2008, 0:30 AM

Minule jsem končil zprávu ještě z Ruska, nyní se nacházíme na konci Kazachstánu a zítra již budeme překračovat hranice do Číny. Denně ukrajujeme nesmyslné porce kilometrů, jak v rychlostních zkouškách, tak na přejezdech!

Pokud jsme si mysleli, že nemůže být nic horšího než Ruské silnice, hodně jsme se pletli! To čemu říkají v Kazachstánu „silnice“ se nedá popsat, to se musí zažít, ale popořádku.

Etapa 4, Jelabouga – Mrakovo.
Celá etapa měřila opět téměř 700 km a z toho rychlostní test činil 125km. Tedy činil… měl činit, ale na to už jsem si postupem času začali zvykat. Ráno jsme odjeli na startu speciálu a opět jsme čekali. Neprůjezdný úsek v lese nedaleko startu způsobil hromadný přesun celého pelotonu na CP2 odkud se startovalo. Z původních 125 km tedy máme před sebou asi 75km. Nevadí nám to, dále se učíme ovládat našeho MANa. RZ zvládáme bez zaváhání a držíme se stále na konci druhé desítky, tady 18. - 19. místě. Výkonný motor dává tušit velké možnosti, ale jsme limitováni váhou, neboť vezeme věci jak Dušanovi Randýskovi, tak náhradní díly na Hummera posádky Jestřáb – Háša. Hledáme tedy optimální rozložení váhy, tlaku v pneumatikách či řazení 4x4. Ono se řekne náklaďák, ale když se jedná o závodní nářadí, je třeba s ním zacházet trochu v rukavičkách. Skvělé zázemí máme u továrního týmu, který nám poskytuje cenné rady a tak ještě večer v Jalabouga rozebíráme místy stávkující alternátor a provádíme pravidelnou kontrolu přesně dle pokynů továrních mechaniků. Nic nefunguje bez údržby a tak jdeme spát asi v jednu ráno.

Etapa 5, Mrakovo (RUS) - Bogotse (KAZ).
Ihned po ránu se vyráželo na náročný speciál měřící téměř 300km. To dává tušit, že jde do tuhého a začíná se závodit. RZ vedla nádhernou přírodou úpatí Uralu. Přes pár náročných technických (až trialových) pasáží kličkujeme strmě dolů k řekám, následuje brodění řek a pokračujeme krkolomnými, nekonečnými a hlavně opravdu prudkými výjezdy zas vzhůru. To nám ale vyhovuje a dostáváme se do dobrého tempa. Asi na sto osmdesátém kilometru nás čekalo za jedním horizontem překvapení. Stojí zde asi dvacet aut a vrtulník. Při vyprošťování jednoho auta s čínskou posádkou prasklo lano a kovové oko s hákem zasáhlo spolujezdce do hlavy. Podle pravidel by měl mít na hlavě helmu, ale bohužel neměl. Následoval tedy rychlý transport do Orenburgu do nemocnice a my se snažili spolu s ostatními dostat přes problematický úsek. Postupně jsme s Martinem Macíkem vytáhli z hlubokého bláta pár bezmocných buggy, které mají pohon pouze na zadní nápravě a tak se zde nechytají. Pak zapadá i Martin Macík, společnými silami dostáváme jeho LIAZku z bahna a vyrážíme do cíle etapy. Našim posádkám byla za pomoc ostatním odpuštěna penalizace a dán náhradní čas, neboť v opačném případě jsme překročili stanovený limit na průjezd rychlostky. Ještě po RZ nás čeká náročný přejezd 320km s přechodem Kazachstánské hranice. Do bivaku dorážíme pozdě, ale musíme ještě vše připravit na následující maratónskou dvojetapu. Nevadí nám to a s dobrým pocitem jdeme po náročném a dlouhém přejezdu spát.

Image

Etapa 6, Bogotse – Arkalik.
Poprvé se setkáváme s katastrofálními silnicemi Kazachstánu! Přesuny jsou snad náročnější než rychlostní zkoušky samotné. Minimálně pro nás a pro techniku asi taky. MAN ale drží skvěle a tak po 80 km přijíždíme ke startu speciálu. Přejezd jsme si okořenili prvním defektem. Premiérově tedy měníme obří Michelinku na zadním kole. Dostat připečenou a roztrhanou horkou pneumatiku z disku je celkem oříšek a tak se nám celá operace daří za 35 minut. Čas přejezdu, ale stíháme a tak penalizace nehrozí. Díky náhradnímu času stejně startujeme celkem vzadu, ale nevadí. Před námi jsou rozsáhlé stepy a rychlostní průměr se na prvních 150 km SS pohybují okolo 110km/h. A to se bavíme o kamiónech! Osobní auta jsou ještě o něco rychlejší, ale už se podařilo De Rooyovi s jeho kamiónem Iveco vyhrát SS celkově! Nás to nechává v klidu a jedeme si tu svou, tak abychom neudělali chybu a neublížili technice. Cesta do Pekingu je ještě dlouhá. Na dvoustém kilometru, však čekalo další z mnoha překvapeních. Bylo zde asi dvacet různě kličkujících aut, která hledala nejbližší možný přejezd celkem velké řeky. Jediný brod, který byl v roadbooku byl po průjezdu prvních pěti vozů nepoužitelný a tak začal boj o dostání se na druhý břeh. Vydali jsme se tak jako ostatní vpravo a asi po deseti km jsme našli cestu vedoucí k vodě, tedy možnost, že se zde bude nacházet další brod. Byl tam, ale v něm zapadlý velký Renault Kerax týmu Dessoude France. Vytáhli jsme jej tedy zpět na náš břeh a pokusili se sami o přejezd. To se povedlo na poprvé, i když jsme tomu sami ani nechtěli věřit. Poté jsem přátelsky přetáhli i zmíněný Renault a již po druhém břehu se vraceli k výchozímu brodu, abychom mohli dle roadbooku pokračovat v cestě do cíle. Vše se povedlo na výbornou a k našemu údivu jsme zde byli jako jedni z prvních. Náš čas nás řadil na 7. místo v kamiónech a 15. absolutně tento den. Naše nadšení v depu ochladlo poté co jsme se dozvěděli o smrti jednoho motorkáře, kterého nešťastně srazil Vladimír Čagin s Kamazem. Navíc přišla zpráva, že v nemocnici podlehl zranění hlavy Čínský jezdec Xu Lang a tak toho bylo na jeden den trochu moc. Organizátoři také nestíhali, neboť motorkáři ještě v půlnoci čekali v bivaku na své batohy s oblečením a spacáky a tak promrzlí se přikrývali bočnicemi od stanů nebo tím co jim zapůjčili kamarádi z aut a kamiónů. V jednu ráno jsme se tedy po příjezdu prvních organizátorů dozvěděli, že následující RZ bude zrušena a bude jen přejezd do dalšího bivaku.

Etapa 7, Arkalik – Botakara.
Původních 750 km tedy díky společnému přesunu po silnicích narostlo na utrapných 940 km na místních komunikacích. Ani se nám nechce věřit, že jsme tuto vzdálenost zvládli urazit za 11 hodin. A to jsme ještě v hlavním městě Astana tankovali a měli zde zastávku u pódia pro diváky a novináře. Byla to spíše jedna dlouhá rychlostní zkouška, ale v běžném provozu. V bivaku jsme se opět setkali s posádkou Hummeru a sdělovali si tak dojmy, za poslední dva dny. Jako vždy to ale nemohlo být dlouho do noci, neboť jsme již v 5.30h vstávali na zatím nejdelší speciálku závodu. Bohužel Martin Macík zjišťuje, že mu zdejší silnice úplně vymlátili přední kardan a protože jej nemá je nucen ze závodu odstoupit. Pokračovat tedy do Pekingu bude s doprovodnými vozy po asistenční trase.

Etapa 8, Botakara – Ayaguz.
Na 90 km krátkém ranním přejezdu jsme se ještě probouzeli, abychom v 10h14min. vyrazili do 450 km dlouhé RZ. K našemu překvapení zde byli ještě motorkáři. Nestihli jim sem přivést benzín a tak se nám to opět zdržuje. Naštěstí však jen o hodinu a vyrážíme. Délka etapy je hrozivá, ale cesta ubíhá velmi svižně. Nekonečné stepy ve kterých nepotkáte i více jak sto kilometrů žádnou osadu, ani živáčka zvedají rychlostní průměr vysoko nad 100 km/h a tak se zadrháváme až při přejezdu nedalekého pohoří. Cesta se začíná klikatit a nepříjemný prach brání předjíždění ostatních, ale i ostatním nás. My volíme tepmo, opět tak abychom hlavně neublížili autu. Zítra se má přejíždět do Číny a my tam prostě chceme! Do cíle dorážíme na 15. místě, které si držíme i v celkovém pořadí. Motorky stále vede Jaro Katriňák před Ullevaseterem. Dušan Randýsek se před šestou etapou sice probojoval na 3. místo celkově, ale po lehkých navigačních chybách se opět usídlil na skvělém 5. místě. Technika mu také zatím drží. Náročné přesuny zvládá s lehkostí i Hummer H2 Jirky Jestřába a tak i on zítra překročí Čínskou čáru. Tým Kamaz Master dnes ohlásil, že i když dnešní etapu celkově vyhrál Vladimír Čagin, rozhodl se díky tragické události z předvčerejška odstoupit ze závodu. Jeho kolegové Kabirov i Mardějev na dalších Kamazech též v týmovém duchu odstupují ze závodu. Kategorie kamiónů tak přišla o velká jména tohoto závodu a boj o vítězství se bude pravděpodobně odehrávat jen mezi Gerardem De Rooyem a Hansem Staceym na MANu. Zatím má navrch oranžové Iveco, ale věřím, že tým MAN ještě zamíchá kartami. V autech tak trochu chybí velká jména a tak dle očekávání vede J. L. Monterde na Schlesser Buggy, druzí jsou bratři Gibonové na Bowleru a třetí Jerome Pelichet také na voze Bowler. Skvěle měl závod rozjetý i Lotyš Saukans na Oscaru, ale dnes utrhl rameno a ztratil mnoho času opravou. Eric Vigouroux na Pro-trucku si také dnes vybral „den blbec“ a musel na trati s ulomeným pravým zadním kolem počkat na svou rychlou asistenci.

Míla Janáček

Zapalovače Zippo

Světlo modeluje

Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je obchodní dům Hocker.cz

Kuchyňské dozy

Kuchyňská svítidla Cucina...

Zippo zapalovače klasika on-line Zippo zapalovače klasika on-line Karnevalové kostýmy a masky pro karneval | Karnevalové kostýmy a masky

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
117
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3839076
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
957
1951
6393
30207
75031
3483303

Vaše IP: 54.91.16.95
Server : 2018-01-18 06:59:01

Back to Top