08.jpg

Cross country rallye 2002

wvef.org
спасибо ivideosoft.com

Celý článek Na startovní listině letošní Baja Italia tradičně nechybělo jméno Kaštan, až na to, že pokračovalo příponou –ová a místo Ivo tam bylo Viera. Nebyla to Ivova sestra ani žádná vzdálená příbuzná, nýbrž jeho zákonitá – manželka. Divíte se? My taky, tak jsme si s Vierkou museli pár věcí vyjasnit. Rozhovor s Vierou Kaštanovou …

Mimochodem 1. Ty jsi pod přilbu děláš make –up? No jasně, jenom vy chlapi se na závodech neholíte..... 2. Nutno říci, že motocykl, přilba a závodní oblečení ženám sluší. Jedná se ale o ryze pánskou konfekci, ne? Pravda závodní rallyový motocykl není až tak obvyklým nářadím pro ženskou. Taky motorka samotná je to jediný, co jsem zdědila po Ivovi. (tohle čtyřkilo jelo i Dakar). Všechno ostatní mám svoje, i když pravda ještě nedávno jsem používala všechno „taťkovo“. Jsme takříkajíc jedna duše, jedno tělo. Takže máme téměř stejné velikosti oblečení, přilby i bot. 3. Počkej, to mě zajímá. Prozraď svoje parametry. Rok výroby 1978 Výška 180 cm Šířky 95 – 70 – 95 Botičky č. 42 Takže nevím, kdo z nás dvou má lepší postavu. 4. A jak k tomu došlo, že jsi Ivošovi sebrala motorku? On ti taky bere zástěru? Za prvé, Ivoše jsem si kvůli motorkám nebrala, ale za to on by si mne bez řidičáku nevzal. Díky jeho závodění jsem měla šanci zažít a vidět věci, o kterých se mi ani nesnilo. Přišla jsem motorkám na chuť, protože jsou součástí našeho života a hlavně měla jsem šanci naučit se jezdit aniž by mě někdo do toho nutil, nebo naopak od toho zrazoval. Co se týče zástěry: Ivo je kuchyni skoro jako Mr. Bean. Ale jinak je to kutil Tim. 5. Takže závodění na motorce byl tvůj sen? Vůbec ne, jestli mám nějaký sen v souvislosti s motorkama tak je to „Haryk“ tedy Harley Davidson. Ale když jsme u těch snů Ivošovi motorky splnily všechny jeho sny, některé jsem prožila s ním. No a taky v Itálii jsem si zkusila takový sen prožít. Velké závody, úžasná atmosféra, diváci, vítězství, ale také bolest, slzičky a modřiny. Musím uznat, že některé sny stojí za to i když se vám o nich ani nesnilo. 6. Říkáš slzičky a bolest? K závodům patří i pády a s nimi spojená bolest. Jeden takový karambol jsem měla hned na prologu těsně po startu. Hlavou mi jenom blesklo, přece to nevzdám.....Bolelo to, bylo to těžké, hodně těžké, ráno jsem se nemohla bez prášků ani narovnat a přesto jsem dokázala dojet do cíle a ještě dovézt pohár za druhé místo v kategorii.

Fotogalerie

7. Něco jiného je jezdit na motorce po městě, něco jiného je postavit se na start závodu. Tak jak to bylo? Když Ivošovi v létě repasovali koleno, protože frajeřil před šestnáctkama a ztrhal si vazy, psala jsem omluvný e-mail Maurovi (řediteli Italské Baji), že nemůžeme přijet na podzimní Rallye del Cellina a z legrace jsem mu napsala, že pokud chce jít se mnou na tradiční Pizzu, musela bych závodit já sama. No a on to vzal smrtelně vážně a považoval to za zcela geniální nápad. Já už ne, ale potrénovala jsem hodinu na strništi a jelo se do Itálie. Přesto že šíleně pršelo, měla jsem spoustu problémů sama se sebou i motorkou, do cíle jsem dojela a dokonce si dovezla pohár za druhé místo v kategorii. Tak to byly moje první závody, více méně z hecu. 8. Takže první tvrdá zkušenost tě neodradila? Nemohla odradit. Kdo jednou ochutná atmosféru rallye je ztracen. Ale když o tom tak přemýšlím, já už jsem byla v tomhle směru ztracena ještě než jsem sedla na závodní motorku. 9. Itálie na podzim, Itálie na jaře, co bylo mezi tím? Co by Dakar. Všechno zlé je pro něco dobré a Ivošovo koleno je tím příkladem. Nebýt toho Ivoš by jel do Afriky na černošky sám beze mne na motorce a já bych s ním jela leda tak na start a možná i do cíle jako při Dakaru 2000. Takže vymyslel, že pojedeme konečně spolu a autem. Jako novináři. Podařilo se nám připravit úžasného Suzuki Samuraie a Dakar s ním dojet. Ale to by bylo na dlouhé vyprávění. 10. Ale stejně jaký pro tebe byl Dakar jako pro ženskou? Fantastický zážitek, Afrika jako z filmu a neopakovatelná atmosféra téhle slavné rallye. Vyváženo třemi „sprchami“ během osmnácti dnů, jedenácti tisíci kilometry v rozpálené kabince „Samíka“ a lehce propálenými játry, protože tatrováci říkali dej si hlta bo dostaneš malárii. 11. Zajímavá zkušenost, tak co je lepší, závodní motorka nebo auto? Já ti nevím, největší sranda je, že ani Ivo neví. Takže to budeme pravděpodobně střídat. Hlavní je být u toho, více méně lhostejně na čem. 12. Počkej a nemáte vy náhodou nějaké děti? Jistě. Čtyřletou Terezku a troufnu si tvrdit, že ve svých čtyřech letech viděla takovýchhle Baja Italia, Espaňa, Portugal...., motokrosů, endur víc než ty. Takže jí tyhle zkušenosti možná budou stačit, ale spíš bych se nedivila pravému opaku. Nejšťastnější je když ji táta vozí na motorce nebo Samíkem po lese. Zkrátka jméno Kaštan z těch startovek doufám nezmizí...... Na pár otázek odpověděla Viera Kaštanová …

Magazín Racing Life

Jezdci a týmy

 

 
 

 

 

 

Partneři

Návštěvníci
117
Články
2440
Odkazy
39
Počet zobrazených článků
3837965
Dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Minulý měsíc
Celkem
7
1478
3492
27306
75031
3480402

Vaše IP: 54.196.135.90
Server : 2018-01-17 00:25:10

Back to Top